O nás - něco z historie
O obci Jilem
Jméno obce vzniklo od druhu stromu Jilm (staročesky Jilem). Obec se do roku 1447 jmenovala Jilem, později od roku 1618 Jelmo. Ves náležela původně pánům z Hradce a poprvé se připomíná v písemných pramenech roku 1358, když Mikuláš Kadolt z Hradce prodal ves Děpoldovi z Jilma. Vdova po Ješkovi z Jelma Kateřina prodala roku 1387 Jilem Peškovi z Kunějova. Stateček pak držel Jan z Jilma, který jej roku 1409 prodal Přibíkovi z Palupína, který přijal na spolek na Jilem Václava Kadalici. Mikuláš z Palupína pak vložil roku 1447 Jilem se dvorem Václavovi ze Studené. Od Studené byl Jilem na čas odloučen roku 1558, když Jan Studenský ze Studené prodal ves Janu Babkovi z Meziříčka. Od Ondřeje Babky z Meziříčka koupil ves Jilem s Meziříčkem majitel Telče Adam II. z Hradce roku 1593. Koncem 16. století byla tak ves již součástí telčského panství. Součástí studenského panství byla až do roku 1849. Územně obec spadala pod úřady moravské, Při další územní reorganizaci v polovině r. 1960 byl připojen s moravskými obcemi pod správní okres Jindřichův Hradec a Jihočeský kraj až do zrušení Okresního úřadu V Jindřichově Hradci kolem roku 2002. V roce 1980 byl Jilem připojen pod Městský úřad v Jindřichově Hradci v samosprávném Jihočeském kraji. Vlevo je vlajka a znak obce Jilem.
Z historie Bendova dvora
Zemědělská usedlost se nachází jako první v řadě vpravo od silnice ze Studené do Strmilova. Je jednou z nejstarších v obci. Historicky doložené obývání a její existence je od roku 1662, kdy se zde narodil další z rodu Douchů, který je doložitelný v starých matrikách. Tento rod byl po staletí jako jediný v obci vlastníkem usedlosti. Jak bývalo zvykem, „grunt“ se převáděl většinou na nejstaršího mužského potomka, který se dále věnoval zemědělství. To se dělo po osm generací, až v roce 1885 si Václav Benda z Horní Vilímče vzal za manželku Antonii Douchovou a v roce 1905 se nastěhovali do Jilmu. Od té doby, již po čtvrtou generaci, je usedlost v držení rodu Bendů. Již v dávné minulosti byla usedlost přestavována, rozšiřována, upravována. Z dobových dokladů víme, že ještě v roce 1847 byla levá část dřevěná.
Jako na každé zemědělské usedlosti se vše točilo kolem hospodářských zvířat, rostlinné výroby a samozřejmě i lesa. Představte si se zavřenýma očima jak cinkne podkova jednoho z dvou koní na kamenné dlažbě dvora, jak se ozývá bučení krav z chléva vlevo na dvoře, štěbetání hus a kachen, co čekají na vyhnání na pastvu, kdákání slepic, o slovo se hlásící prasata, kozy a několik koček…To všechno v dobách před založením JZD v roce 1957 bylo předmětem chovu a obživy. Během doby, kdy byl postaven družstevní kravín a těžkou práci koní převzala technika, se stav hospodářských zvířat ztenčil pouze na tzv. záhumenkový režim – jedna kráva, koza, prasata, slepice, králíci – pro vlastní potřebu. Samozřejmě se měnila i rostoucí občanská vybavenost, v roce 1936 byla obec elektrifikována, v šedesátých letech silnice, procházející obcí vyasfaltována, začala se budovat kanalizace… A také zlepšovat úroveň vlastního bydlení. Od šedesátých let splachovací záchod místo suchého, etážové topení, koupelna, rozvody teplé vody z bojleru místo ohřevu v kamnovci, televize, garáž na místě bývalých stájí, přestavba tzv. výminku atd. A tato činnost neustává, po zásadní opravě hospodářské části-stodoly byl instalován fotovoltaický systém, rekonstruován krov a střecha na hlavní budově spolu s přípravou na podkroví, z ruiny staré stodoly se obnovily kamenné zdi a vzniklý prostor bude určen k odpočinku a sportovnímu využití našich hostů, Stále se něco buduje, opravuje a upravuje. Na fotografiích jsou patrné změny, nejstarší je z roku 1940 až po poslední úpravy.
